ČESKÝ JAZYK

PŘEDMĚT - objekt

je rozvíjející větný člen

• rozvíjí sloveso nebo přídavné jméno
• vyjadřuje osobu (potkal Davida), zvíře (lovil jeleny) nebo věc (rozbil misku), které se slovesný děj přímo týká
• bývá vyjádřen:
  • podstatným jménem (viděl Veroniku)
  • zájmenem (nepotkal vás)
  • infinitivem (potřeboval zmizet)
• závisí na slovese nebo na přídavném jménu a vytváří s nimi skladební dvojici (přivítal Olgu, ptal se Evy, Petr je podobný Pavlovi); ve skladební dvojici je sloveso nebo přídavné jméno členem řídícím, neboť řídí pád předmětu
• ptáme se na něj pádovými otázkami (kromě 1. a 5. pádu); bývá nejčastěji ve 4. pádě, ale může být i v pádě 2., 3., 6., 7.; pokud se lze zeptat i jinak než pádovými otázkami, o předmět se nejedná (maluji obraz - co maluji? - předmět ve 4. pádě) (maluji uhlem - jak maluji? - příslovečné určení)

Může být:

• holý (potkal přítele)
• rozvitý (potkal svého přítele)
• několikanásobný (potkal Michala a Olgu)

• může být vyjádřen vedlejší větou - vedlejší věta předmětná (poručil Luďkovi, aby smazal tabuli)

PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ - adverbiale

je rozvíjející větný člen

• závisí na: slovese (učil se svědomité) přídavném jménu (dobře napsaný) příslovci (velmi svědomitě)
• vyjadřuje okolnosti a vztahy

DRUHY příslovečných určení:

Bývá vyjádřeno:

• příslovcem (šel pomalu)
• podstatným jménem
  - s předložkou (šel do školy)
  - bez předložky (školou se ozývá řev)
• zájmenem - s předložkou (odcházel s ním)
• infinitivem (Marek šel rybařit; žít tak ještě matka, měl bychom se lépe)
• vedlejší větou příslovečnou (šel, kam ho nohy nesly; zastav se, až budeš mít čas)

Může být:

• holé
• rozvité
• několikanásobné

PŘÍVLASTEK - atribut

je rozvíjející větný člen

• závisí na podstatném jménu
• rozvyí a přesněji určuje podstatné jméno (hezká spolužačka)
• ptáme se na něj podstatným jménem a otázkami: jaký? který? čí? kolik? kolikátý?

• přívlastek shodný - shoduje se se členem řídícím v pádě, čísle a rodě (celá třída -1. p., č. j., r. ž.)
  Bývá nejčastěji vyjádřen:
  • přidav. jménem (hezká dívka)
  • zájmenem (tahle dívka)
  • číslovkou (druhá dívka)
  • podst. jménem (chudák maminka)
  Stojí většinou před členem řídícím
  Pozn. Za shodné považujeme i přívlastky vyjádřené nesklonnými výrazy (prima šaty, nefér zákrok, fit centrum)
• přívlastek neshodný - bývá velmi často vyjádřen podstatným jménem v pádě prostém nebo předložkovém (krásy Prahy, rádio z Japonska); skloňuje se pouze řídící pódst. jméno (1. pád - krásy Prahy, 7. pád - krásami Prahy)
  Bývá nejčastěji vyjádřen:
  • podstat. jménem (okna školy)
  • příslovcem (návrat domů)
  • infinitivem (touha vrátit se)
  Stojí většinou za členem řídícím.
• přívlastek volný - můžeme vynechat, aniž by se tím změnil smysl věty; oddělujeme jej čárkami (zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla pečlivě upravená)
• přívlastek těsný - nelze vynechat, aniž by se tím změnil smysl věty; neoddělujeme jej čárkami (žáci zapsaní do turnaje mohou nastoupit na hřišti)

Může být:

• holý (velký sešit)
• rozvitý (příliš malá svačina)
• několikanásobný (teplá a studená voda)
• postupně rozvíjející (nova kožená aktovka)

• může být vyjádřen vedlejší větou (dopis, že nepřijedou, nás zarmoutil)

PŘÍSTAVEK - apozice

• přístavkem může být jakýkoli větný člen stejného druhu (pracuje spolehlivě - tj. rychle a přesně)
• bývá většinou rozvitý (Hana Janečková, žákyně naší třídy, přišla opět pozdě)
• může být i několikanásobný (Hana Janečková, žákyně naší třídy a vítězka výtvarné soutěže, se dočkala ocenění od ředitele školy)
• v řeči je oddělen pauzami, v písmu čárkami nebo pomlčkami

DOPLNĚK - atribut verbální

je rozvíjející větný člen

• závisí současně na podstatném jménu a slovese (Marie odcházela veselá, Marii našli mrtvou)
• vyjadřuje vlastnost, kterou má podstatné jméno za určitého děje (Franta přijel nemocný)

Je vyjádřen:

• přídavným jménem (Petr se vrátil bledý, úplně šedivý, mokrý); pokud adjektivum má dosud i jmennou formu, může být (většinou knižně) použito i té (Petr se vrátil zdráv, bohat, smuten)
• podstatným jménem (dědeček žije jako penzista, povýšili ho na plukovníka) někdy v 7. p. (vyučil se mechanikem)
• zájmenem (pomohl si sám)
• číslovkou (doběhl pátý)
• infinitivem (viděl Janu spěchat)
• přechodníkem (odcházeli plačíce)
• vedlejší větou doplňkovou (sledoval žáky, jak se tiše blíží)

Může být:

• holý (přišli mokří)
• rozvitý (přišli úplně mokří)
• několikanásobný (vrátili se unavení a mokří)

• doplněk shodný - shoduje se s podst. jm. v rodě, čísle a pádě
• doplněk neshodný - obvykle je v jiném pádě než podst. jméno

• doplněk je třeba odlišovat od jmenného přísudku se sponou
  (chlapci byli hladoví - přísudek jmenný se sponou
  chlapci se vrátili hladoví - doplněk
  pivo je dobré - přísudek jmenný se sponou
  pivo je dobré jen studené - doplněk)