Koordinační poměry
poměr mezi větami
příklady spojek
příklady
slučovací
věty jsou si významově rovnocenné, řadí se vedle sebe
věty jsou si významově rovnocenné, řadí se vedle sebe
a, nebo, také, též, pak, potom, ani-ani, i-i, jak-tak, hned-hned, jednak-jednak
Školní zvonek se rozezněl a žáci ožili.
stupňovací
druhá věta stupňuje obsah věty první, je významově závažnější
druhá věta stupňuje obsah věty první, je významově závažnější
ba, ba i, dokonce i, nejen-ale, nejen-nýbrž, ano i
Rád u nich učil, dokonce se na jejich třídu těšil.
odporovací
druhá věta odporuje větě první nebo nějak omezuje její platnost
druhá věta odporuje větě první nebo nějak omezuje její platnost
ale, avšak, však, nýbrž, leč, jenže, a přece, sice-ale, zato, nicméně
Blížil se konec přestávky, ale křik neustával.
Nemá kvalifikaci, zato je pracovitý.
Nemá kvalifikaci, zato je pracovitý.
vylučovací
jedna věta vylučuje platnost věty druhé: platí-li jedna, neplatí druhá
jedna věta vylučuje platnost věty druhé: platí-li jedna, neplatí druhá
buď-nebo, nebo, anebo, či, buď-anebo
Ze školy jdu buď do klubu, nebo utíkám rovnou domů.
koordinační poměry se sémantickými (významovými) vztahy
příčinný
druhá věta vyjadřuje příčinu děje věty první
druhá věta vyjadřuje příčinu děje věty první
neboť, vždyť, totiž (pozor na záměnu spojek:
neboť - souřadicí
protože - podřadicí)
neboť - souřadicí
protože - podřadicí)
Začínám se učit, vždyť pololetí je už za dveřmi
dúsledkový
druhá věta vyjadřuje důsledek věty první
druhá věta vyjadřuje důsledek věty první
proto, a proto, tedy, tudíž, a tudíž, tak, a tak
Pololetí je už za dveřmi, a proto se začínám učit.